Skip to main content
system_breadcrumb_block
system_main_block

Představují největší hrozbu pro FSC jeho vlastní členové?

By Eva Johana

FSC je široce vnímáno jako nejdůvěryhodnější značka odpovědného lesního hospodaření. Podle Petera Feilberga, výkonného ředitele organizace Preferred by Nature, však největší výzvu nepředstavuje vnější tlak, ale samotné řízení organizace.

Už téměř třicet let je Forest Stewardship Council (FSC) považován za zlatý standard v oblasti odpovědného lesního hospodaření. Jeho charakteristické zelené logo najdete na všem – od zahradního nábytku až po papírové kapesníky – a spotřebitelům i firmám dává jistotu, že lesy jsou obhospodařovány udržitelně a s ohledem na budoucnost.

Dnes se ale obávám, že FSC nečelí největší hrozbě zvenčí – od těžařských firem, klimatických změn či korporací, které se snaží budit dojem „zelenosti“. Největší nebezpečí přichází zevnitř. Přímo od jeho vlastních členů.

Nemluvím jako outsider, který celý systém sleduje zpovzdálí a kritizuje. Jsem jeho součástí od samého začátku – jako auditor, partner a výkonný ředitel organizace Preferred by Nature, která s FSC úzce spolupracuje a podporuje tisíce držitelů certifikátů po celém světě. Chci, aby FSC uspěl. Jenže stále víc vidím, jak jeho rozvětvená vnitřní politika a dobře míněná, ale v praxi ochromující demokracie celý systém paralyzují.
 

Zánik kvůli stovkám návrhů

Valná hromada FSC se schází každé tři roky, aby členové mohli projednat a hlasovat o návrzích na změny v systému. Na papíře to působí jako ukázková demokracie. Ve skutečnosti však jde o komplikovaný proces, v němž členové až příliš detailně zasahují do řízení organizace.

Už několikrát se na těchto setkáních objevil návrh na zjednodušení systému, který se rok od roku stává složitějším. Jeden takový návrh bude na stole i letos. Jenže zatímco jeden návrh volá po zjednodušení, dalších padesát přináší nová pravidla a další vrstvy byrokracie. Výsledkem je systém, který je tak komplikovaný, že se začíná hroutit pod vlastní vahou. Pro srovnání: v počátcích se požadavky na sledování řetězce dodávek vešly na méně než dvě stránky. Dnes jich jsou stovky.

Dopad? Systém je tak zapletený do procesů a předpisů, že mu hrozí ztráta kontaktu s tím, co měl chránit – se skutečnými lesy.

Nejde přitom jen o efektivitu. Když se pravidla nekontrolovaně množí, prostor pro zdravý rozum se zužuje. Místo aby se FSC soustředilo na to podstatné – zdravé lesy, silné komunity, omezení odlesňování – čím dál víc se uzavírá do světa procedur, formulářů a kontrolních seznamů.

Nedostatek integrity

Tato kultura neustálých „vylepšení“ však odváděla pozornost FSC od nejpalčivějšího problému: integrity systému.

Ještě před více než deseti lety vedení FSC správně určilo integritu dodavatelského řetězce jako svou nejvyšší prioritu. Slib byl jednoduchý: pokud má produkt označení FSC, můžete mu věřit. Jenže důvěra byla vážně narušena. Vyšetřování, včetně toho našeho, odhalila rozsáhlé zneužívání loga FSC na produktech, které nikdy neměly být certifikovány.

Řetězec dodávek – systém, jehož úkolem je sledovat certifikovaný materiál od lesa až po konečný produkt – často selhával. Podle Phila Guillerryho, bývalého ředitele FSC pro integritu, může být až 20–30 % tvrzení o dodržení pravidel v řetězci dodávek nepravdivých. Zastavte se na chvíli a zamyslete se nad tím: téměř třetina údajně certifikovaných dodávek může být falešná. Taková čísla by měla vyděsit každého, kdo chce, aby značka FSC byla skutečně důvěryhodná.

Jádro problému je jednoduché a zároveň zásadní: neexistuje dostatečná kontrola shody mezi tím, co jedna firma prodá jako „certifikované FSC“, a tím, co druhá firma skutečně koupí. Vše stojí pouze na papírových tvrzeních. Pokud dodavatel tvrdí, že prodal tunu certifikovaného dřeva, neexistuje systém, který by garantoval, že kupující obdržel přesně tu tunu – a ne třeba sto tun jen na papíře. Tento nesoulad v objemech otevírá prostor pro podvody.

Řešení bylo k dispozici už před několika lety: online platforma pro reklamace a systém na sledování toku materiálu v dodavatelských řetězcích. Technicky fungoval, ale odpor některých členů, kteří se obávali nákladů a ztráty transparentnosti, ho zastavil. Místo aby FSC na tomto základu stavilo dál, dnes znovu začíná od nuly, vede nekonečné diskuse o standardech a pilotních projektech – zatímco problém s integritou se stále prohlubuje.

Pokud společnosti a spotřebitelé ztratí důvěru ve značku, vše ostatní přestává mít smysl.
 

Stagnace, zatímco svět jde dál

FSC mezitím přešlapuje na místě. Rozsah certifikace lesního hospodaření v posledních letech výrazně nevzrostl. Certifikace v dodavatelském řetězci sice dál roste, ale většina tohoto růstu přichází z Číny – tedy z regionu, kde jsou obavy o důvěryhodnost systému největší. Pravidla FSC týkající se konverze lesů navíc způsobila, že se certifikace stala v některých částech světa prakticky nepoužitelnou.

Pamatuji si doby, kdy velké značky přijímaly FSC jako ambiciózní cíl pro svou udržitelnou strategii. Dnes je FSC pro mnohé jen minimálním standardem. Ty samé značky si mezitím stanovily vlastní cíle, které jdou mnohem dál, než co FSC momentálně nabízí – a budují si vlastní systémy, které mají tato vyšší očekávání naplnit.

Zároveň čelíme klimatické krizi nebývalého rozsahu – změny přicházejí rychleji, než planeta zažila po miliony let. Lesy, jak je známe dnes, nebudou schopné přežít v podmínkách zítřka. Stejně tak příroda jako celek – ne všechny druhy obstojí. A přesto se FSC dál soustředí hlavně na ochranu současných ekosystémů a podporu místních druhů, jako by bylo možné zastavit čas. Tento přístup je krátkozraký a může mít katastrofální důsledky.

FSC by mělo být tím, kdo povede cestu. Místo snahy zachovat minulost musí systém podpořit urychlenou adaptaci a pomoci lesům vyvinout se v takové ekosystémy, které budou mít šanci přežít budoucnost.

Tohle by mělo být jasné varování. Pokud se FSC bude dál chovat jako organizace, která přežívá ze setrvačnosti a jen kosmeticky upravuje své staré struktury, místo aby je zásadně přetvořila podle dnešních a budoucích výzev, začne ztrácet svou relevanci.

Pokud se FSC nepřizpůsobí realitě měnícího se světa, pak hrozí, že jeho motto „Lesy pro všechny navždy“ zůstane jen prázdným heslem – připomínkou nevyužitého potenciálu, zaprášenou v muzeu dobrých úmyslů.
 

Three urgent steps

What can be done? FSC can still reclaim its leadership, but it requires courage — and restraint from its members. I see three priorities:

1. Fix integrity in the chain of custody. Without credibility, nothing else matters. FSC must introduce volume reconciliation through the supply chain and independent verification tools like satellite monitoring or fibre testing. Participation cannot be voluntary. If you want the label, you must play by the rules.

2. Radically simplify the system. The current standard is bloated and impenetrable. FSC should stop reinventing the wheel and adopt or align with existing international standards where possible. Less process, more focus on outcomes.

3. Prepare for the future. FSC’s mission cannot stop at certifying forests as they exist today. Climate change and biodiversity loss will reshape ecosystems over the next century. FSC needs to guide forest managers in adapting to these realities, building resilience for 100 years ahead, not just ticking boxes for today.


A call to members

None of this will happen if members keep overwhelming the organisation with well-meaning but narrow motions. The impulse to fix every perceived gap by adding a new rule is understandable. But it is killing the system.

Members must learn to prioritise. To say no to complexity, say yes to integrity and yes to adaptation for the future. To put the credibility and future of FSC above the comfort of process.

Otherwise, FSC risks becoming what I sometimes call a museum forest certification scheme: preserving procedures rather than protecting forests. And if that happens, businesses and consumers will look elsewhere.
 

Why this matters

The stakes are enormous. Forests are our frontline defence against climate change and biodiversity collapse. FSC remains the best-known global system for ensuring those forests are managed responsibly. If it fails, we do not simply lose a logo. We lose one of the few mechanisms to connect consumer markets with sustainable forest management.

As someone who has spent his career working with FSC, I believe it can still succeed. But it will require humility, focus and, above all, restraint from its own members. Democracy is a strength only if it serves the mission. If not, it becomes the greatest threat.

 

Last call to save the FSC?

For three decades, the Forest Stewardship Council has led the charge in responsible forest management, becoming the most successful certification system to date. But as FSC prepares for its 10th General Assembly, it's facing pivotal challenges. Issues of integrity, traceability, and trust threaten its survival. In this series leading up to the GA, we turn to key figures who have influenced and will be shaping the FSC's journey and ask: How can we secure its future?

Join Preferred by Nature at the FSC General Assembly 2025.

Peter Feilberg
Executive Director
views_block:image_gallery_on_news-block_1
views_block:keep_discovering_more_similar_content-block_1
block_content:87eac28e-8426-4617-ad2c-3140dfa65aae
field_block:block_content:basic:body

Zůstaňte v obraze. Přihlaste se k odběru našeho newsletteru.

block_content:94b41a32-a90c-4997-a533-ad66f6283cff
field_block:block_content:basic:body